‍

Kontext

‍

Projekt půdní vestavby navazuje na soubor staveb zahrnující starý dům (původně obytnou vilu) a její přístavbu sálu modlitebny Církve bratrské v Liberci. Autor této přístavby z 80. let, architekt Pavel Vaněček musel tehdy, za socialismu, najít takové architektonické řešení, které by v tehdejších nesvobodných a neperspektivních podmínkách umožnilo postavit kostel, který by příliš nedráždil úřady (tato zábrana po r.1989 padla), umožnil činnost CB a současně byl připraven pojmout nové budoucí výzvy církve sloužící uprostřed velkého univerzitního města.

Členitý novorenesanční sloh starého domu s terasou a věží pak ovlivnil i celkovou architektonickou koncepci přístavby modlitebny. Základní myšlenkou architektonické koncepce je jakýsi „rozhovor tří věží“. Tou nejnižší věží se do areálu (do lobby modlitebny) vstupuje. Prostřední věží proudí světlo do bohoslužebného prostoru se stolem Páně a kazatelnou a třetí věž na starém domu slouží jako malá meditativní (modlitební) místnost k rozhovorům. Dnes, s velkým odstupem času můžeme konstatovat, že se P. Vaněčkovi povedlo realizovat cíle, které si předsevzal. Počet členů Sboru od kolaudace stavby čtyřikrát narostl více a prostor modlitebny i starého domu je bezezbytku a naplno využíván.
Tento odkaz samozřejmě zavazuje. Proto jsme cítili potřebu na něj navázat a vytvořit takový architektonicky hodnotný koncept, který motiv rozhovoru tří věží rozvine. Dnes v r.2023 tedy nad nově vzniklým prostorem zvýšené půdy přidáváme věž čtvrtou.

‍

Koncept

‍

Prostor původní půdy využívaný jako klubovna byl poslední nezrekonstruovanou částí starého sborového domu. Jednalo se o provizorně přestavěnou část půdy s velkou střešní terasou s úchvatným výhledem na Liberec. Přizvednutí střechy a přestavba celé úrovně podkroví uvádí do souladu stavebně technické podmínky s materiálně technickými a bezpečnostními standardy a významně rozšiřuje možnosti komunitních aktivit sborové činnosti. Prostor je navržený jako multifunkční komunitní herna vč. základního vybavení jako wc, sprcha a kuchyňka. Bude sloužit pro dětské, dorostové, mládežnické akce s možností přespávání. Stejně tak zde bude možné ubytovat rodiny hostů, uskutečňovat zasedání staršovstev a klubové akce pro veřejnost. Vzhledem k plošným omezením a nedostatku úložného prostoru v celém objektu bude každý kout, každá nika využita pro vložení atypického nábytkového komponentu. Centrem dispozice je prostor „čtvrté“ věže s dominujícím velkoformátovým oknem s výhledem na panorama Liberce a okolních hor.

‍

INTRO

bydlení ve volné krajině

Bydlení není jen pobyt v obytném pokoji, ale i na lodžii - malé soukromé “zahrádce”, pár květin a keříků v květináčích, o které se mohu starat. Lodžie je tak prostorná, že v ní je možné opravdu pohodlně trávit čas - i na lůžku nebo vozíčku, sledovat západ slunce, dívat se na lodě plující po řece. Lodžie jako rozšíření obytného prostoru posílí zážitek obyvatel ze života nad řekou s výhledem na lužní les na protějším břehu Labe. 

Velká atria jsou naopak vnitřním světem - umožňují setkat se s ostatními obyvateli, sledovat, co se děje v jiných částech budovy. 

‍

loděnice

Nepotřebný robustní skelet dostane nový život, novou příležitost sloužit lidem.

‍

kompozice

Dvě části stavby, založené na kompoziční síle kontrastu - starý, těžký, rigidní skelet a k němu měkké, dynamicky prohnuté “lehoučké” křídlo nové dostavby. Obě části jsou odlišné, zároveň ale mají něco společného - dva bratři na břehu Labe. Obě části nemají hladké obvodové zdi - tedy nejsou to krabice, ale jejich hrany jsou dominantně tvořeny prostorovou hrou velkorysých lodžií. Naší snahou bylo, aby obě stavby působily I přes své velké měřítko přátelsky - vlídně. 

‍

URBANISTICKÉ USPOŘÁDÁNÍ AREÁLU

Návrh naplno využívá stávající prostor skeletu bývalé loděnice - stávající stavba bude naplněna vestavbou Alzheimer centra. Přístavba bytového domu je záměrně situována tak, aby stavba měla dostatečný odstup od obytné zástavby, ale zároveň aby svou siluetou nenarušila volný prostor podél řeky. Cílem samozřejmě je, aby co nejvíce obyvatel obou částí areálu mělo výhled na řeku a ti ostatní výhled do intenzivního parku.

Směrem k ostatní stávající zástavbě areál přechází ve formě lesoparku. Také parkoviště je intenzivně zastíněno výsadbou stromů.

Prostory od stavby směrem k řece si představujeme jako veřejnou pobytovou plochu, která bude mít podporu v restauraci, kavárně a veřejných toaletách a zároveň v tom, že tímto prostorem prochází cyklostezka a pěší cesta podél Labe. Věříme, že se z tohoto místa stane oblíbený cíl procházek a cyklo-výletů obyvatel Nymburka i okolí. 

‍

ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ

Charakter stavby je určen především velkorysými prostory liniových lodžií. Dalším výrazným motivem je záměrné setkání nového a starého. Mohutné sloupy původní haly loděnice se stávají výtvarným prostorotvorným motivem v prostoru lodžií I v prostorech vnitřních atrií. Zatímco výrazně tenčí sloupy nové stavby umožňují lodžiím lehce “levitovat” v prostoru. Pracujeme s kontrastem těžšího rigidního architektonického slovníku pro vestavbu do loděnice a lehkých proudnicových linií u novostavby.

Střecha nad původním skeletem přiznává původní sklon vazníků, čímž se velké měřítko celé stavby zjemňuje a její profil dvou sedlových štítů vyvolává lehce klasické asociace. Naopak nová dostavba - mladší sourozenec - je lehčí svobodomyslná s plochou střechou - je to architektonicky modernistické, vědomě optimistické gesto. Uvedené rozdíly v charakteru posiluje i řešení lodžií: zatímco u stávajícího skeletu sloupy předstupují před lodžie (i z důvodů investic a jednoduchosti provedení), u nové části jsou sloupy potlačené ustoupením za horizontální dynamickou linii průběžných lodžií.

situace a místo 

Náš návrh svým vstupním průčelím (veřejná tvář) dává novou identitu své části Rybářské ulice, vstupuje do dialogu s domy na její protější straně a zároveň situováním delšího křídla podél ulice U Přehrady jasně vymezuje vnitřní svět dětí (intimní tvář) - svět tříd a zahrady. Svět školky - třídy a společná zahrada je od frekventované ulice U Přehrady záměrně odkloněn. Všechny třídy se dívají do jednoho společného prostoru - parku. Celý tento prostor lze přehlédnout. Přechod zevnitř ven je usnadněn jak je to jen reálně možné. Jednotlivé třídy jsou více intimními prostory pro menší skupiny - ale zahrada je „hrou na velký svět“ ve kterém potkáváme děti z jiných oddělení, svět, ve kterém se toho hodně děje, kde můžeme mnoho zažít. Stavba o sobě na první pohled říká, že patří do Rybářské ulice. Tam má obrácené své hlavní vstupní průčelí. Do této ulice se školka intenzivně dívá svými okny v obou patrech. Zatímco směrem k ulici U Přehrady se staví bokem - ne zády, ale bokem. Stavba o sobě tedy i směrem k přehradě dává jasně vědět, z podélné chodby delšího křídla je i sem výhled. 

Přiklánění, pozornost a odklon mají jemné valéry - nejde o vytváření barier, striktní vymezování “světů za zdí”.

‍

vnitřní členění 

Výrazné převýšení pozemku - celkem téměř 10 metrů na celou jeho délku a také představa o tom, jaká situace nastane po zbourání stávajících staveb nám byly vodítkem v uvažování. Centrum spodního podlaží - tělocvičnu tedy umisťujeme do místa, kde nyní stojí stávající hospodářský pavilon se zásobovací rampou - nejníže postavená část současné školky. Pro tělocvičnu tedy nebude potřeba výrazně snižovat terén. Tělocvična se na místě původního pavilonu stává centrálním prvkem uliční scény. Její strana do ulice je výrazně prosklená. Je vidět z ulice dovnitř a obráceně - v tělocvičně jsme zároveň v ulici. Sounáležitost s ulicí jsme chtěli posílit i tím, že nutný výškový přechod úrovně tělocvična a ulice je pojednán jako vnější pobytové schodiště.  Při pohledu z ulice po stranách tělocvičny je vlevo provoz kuchyně a vpravo sborovna učitelek, v zadní části spodního podlaží jsou zázemí skladů a technologické prostory. Terén postupně stoupá a přirozeně po něm roste i stavba. To co je horním podlažím z ulice, je tedy ze zahrady přízemím, které navíc vzhledem ke svažitosti terénu má dvě různé výškové úrovně. Zde jsou do půdorysu ve tvaru velkého „L“ umístěny všechny třídy. Třídy se dívají do společné zahrady, strany stavby do obou ulic v hlavním podlaží jsou vlastně ochozem všechny třídy spojujícím. Na nároží do tohoto ochozu je vpletena keramická dílna, skleněnými příčkami pohledově propojená s navazujícími komunikačními prostory. 

Dvě třídy jsou v „příčném“ křídle podél Rybářské ulice, 4 oddělení se táhnou podél ulice U Přehrady. 

‍

třídy 

Každá třída má své vlastní hygienické zázemí a vlastní šatnu. Má intenzivní výhled a možnost výstupu do zahrady - přesněji řečeno na krytý pás terasy mezi třídou a zahradou. Učitelé si mohou v případě potřeby vybrat, jestli děti na terasu mohou chodit přímo - na kryté terase může probíhat část výuky, práce nebo her. Nebo je možné jít přes šatnu - pobyt v zahradě. S ohledem na celkovou velikost stavby a její pokud možno úsporné umístění na pozemku jsme se rozhodli pro situování jídelní a pracovní části třídy mezi herní - odpočinkovou část a koridor přístupové chodby. Tato část má intenzivní denní světlo přicházející střešními světlovody. Přes herní část má průhled do zahrady a okny ve vnitřní příčce i průhled do ochozu - potažmo částečně i do uličního prostoru. Jde o záměrné pohledové propojení světa venku a světa uvnitř a různou atmosféru prostorů - střídání denního světla přicházejícího okny a horního světla ze střešních světlovodů. Mezi třídy jsou vloženy pracovny učitelů a sklady učebních pomůcek - vždy společně pro dvě sousední třídy. 

‍

tektonika stavby

Když se řekne ‚‚ jablonecká školka‘‘ nepředstavíme si určitě bílou čistou krabičku. Jablonec má bohatou městskou krajinu měkkých vysokých střech. Pokoušíme se na to reagovat. Uliční vstupní strana má výraznou římsu a šikmou střechu, které stavbě dávají komponovaný vzhled. Ve směru průběhu půdorysných křídel stavby jde o střídání několika čistých těžkých hladkých objemů - ‚‚kamenů‘‘ - nízkých věží, které jsou propojeny lehkými ochozy - ochozy jsou na kamenech ‚‚zavěšeny‘‘ nebo v případě nároží jimi podepřeny. Těžké části - kameny - mají plné zdi bez oken a denní světlo do nich padá zhora. Naopak ochozy mají průběžný výhled do prostoru města - na vstupním průčelí více velkorysý, na severní straně úspornější (tepelné ztráty, ale i hierarchizace pohledů). Vzhledem k velikosti stavby - její délce - považujeme za žádoucí, aby stavba byla podélně jednoznačně členěná. Stavba nemá působit smutně - má být lehká a otevřená, ale má z ní dýchat i pocit bezpečí.

‍

konstrukční řešení

Všude jinde ve světě by mohlo s mnoha výhodami jít o dřevostavbu. V ČR to ale není možné. Nosná konstrukce školky je kombinace cihelných keramických zdí a ŽB nosného skeletu s betonovými stropy a litými ŽB sloupy. Nenosné vnitřní stěny budou akustické lehké SDK příčky dimenzované na požadovanou požární odolnost a akustický útlum. 

‍

materiálové řešení 

Na fasádách kombinujeme Jablonecké materiály - to co vidíme kolem. Tedy omítky různých hrubostí, dřevo a kov. Barevné řešení by jistě doznalo dalšího vývoje v rozhovoru s dětmi i učiteli. Šlo nám o to, aby školka byla příjemná pro děti i dospělé - tedy měla “dobrou míru”. 

‍

zahrada 

Zahrada je především intenzivně pobytovým prostorem pro děti. Jde o to stimulovat společnou hru, setkávání, poznávání, dovádění - vybíjení energie i soustředěnou činnost. Zažít přírodní živly v míře pro děti přístupné. Listnaté stromy dají zahradě potřebný stín v horku. Travnaté plochy budou kombinací stříhaného tráníku pro pobyt dětí a divoké louky - pozorování motýlů a květů. 

‍

dopravní řešení Rybářské ulice 

Vytváříme malé ‚‚vstupní školkové náměstíčko‘‘. Rozumíme požadavku na kryté parkovací stání a pokud se to ukáže jako jednoznačně žádoucí, jsme připraveni do tohoto prostoru ulice doplnit parkovací přístřešek, který by mohl mít i další občasné příležitostné komunitní funkce. Celý uliční prostor v Rybářské ulici před školkou bude pojat jako obytná zóna a bude zachována jednosměrnost provozu. Vytváříme 10 příčných parkovacích stání pro zaměstnance na uliční straně školky, ostatní parkování budou podélná místa na protější straně. Zásobování a odvoz odpadů je umístěn v levé části průčelí. Pobytovou plochu před tělocvičnou a hlavním vstupem je možné částečně ochránit nízkými sloupky - v nezbytném rozsahu. Za klíčové považujeme vysazení nových stromů, které budou dávat stín a posílí identitu místa. Servisní vjezd do zahrady pro údržbu bude zachován z ulice U přehrady. 

Dům v sadu vychází z klasické formy podstávkového domu. Při vstupu na pozemek je patrný typický dvoupodlažní štít se sklonem střechy 45°. Tento pohled je také téměř jediný z veřejného prostoru, odkud dům bude vidět.

Dům je na pozemku situován v jeho severní části a přirozeně odděluje příjezdovou cestu a plácek u vstupu do domu od sadu. Maximální množství vzrostlých stromů zůstane zachováno — zejména remízek v jižní části pozemku, který tvoří přirozenou pohledovou linii na rozhraní krajiny a obce. V dálkových pohledech tedy nebude dům v krajině vidět.

Hlavní dvoupodlažní hmota domu je doplněna o dvě jednopodlažní křídla směrem do sadu — jedno s obytným prostorem a druhé s krytým stáním pro automobily a garáží. Křídla sledují směr vrstevnic tvořících v tomto místě terénní proláklinu a “otevřená náruč” domu směrem do zahrady ji tak potvrzuje.  Střecha je směrem do sadu nasazena o podlaží níže a doplněna o dlouhý vikýř.  

Vstupní hala je přístupná přímo letním vstupem a nebo přes zádveří se šatnou. Navazují na ní prádelna, hostovský pokoj s menší koupelnou a wc a schodiště do patra. Na kuchyni s výhledem do zahrady navazuje přímo venkovní sezení s jídelním stolem. Přilehlá spíž je přístupná také přímo zvenku druhým vstupem.  Jídelna je otevřená do krovu s pracovnou o patro výš a pohledově je oddělena od kuchyně krbem. Obývací pokoj je pak v jihozápadním křídle. V prvním patře se nachází dva pokoje se společnou koupelnou a master bedroom s koupelnou, šatnou a pracovnou na “galerii” nad jídelnou.

‍

Návrh logistické haly společnosti Nanosun v Rumburku záměrně sdružuje pod jednu linii prefabrikovaného železobetonového skeletu jak samotné skladovací prostory, tak administrativní objekt — dům tvoří jednoduchou linku v krajině šluknovského výběžku, která je potvrzena atikovou římsou, obepínající celý, objekt. Hmota liniového objektu mimo jiné také reaguje na uspořádání parcel v území, které jsou orientovány ve směru hlavní komunikace do Rumburku.

Jednoduchá, a přitom kultivovaná linie stavby je tak zároveň výstavním štítem společnosti, který si klade za cíl architektonicky a vizuálně kultivovat industriální zónu. Masa objektu z pohledu hlavní komunikace do Rumburku zároveň kryje manipulační a provozní plochy obvykle nevzhledné, ale přitom velice potřebné. Celá podélná východní polovina je pro tyto účely vymezena. Zde budou manipulační plochy, stanové sklady, venkovní skladování solární přístřešky, parking testovací a výstavní polygony atd. Obchodní artikl společnosti je přítomen nejen ve skladech k další distribuci, ale i na domě, kde slouží jako showroom 1:1. Na střeše je fotovoltaická elektrárna, fasády skladovacích prostor jsou navrženy z mosazných fasádních fotovoltaických panelů.

Nosný skelet je vyplněn menším zatepleným a větším nezatepleným skladem — oba jsou přístupné z průjezdu domem a dvora na východní straně. Zázemí pro skladníky je součástí zatepleného skladu. Na severní straně je do skeletu vestavěný dvoupodlažní administrativní objekt s showroomem. Římsa na severní straně výrazně přesahuje poslední pole skeletu a tvoří tak kšilt nad venkovní terasou před administrativním objektem.

‍

Vstupní impulsy:

• Docela jasné představy investorů o tom, jaké uživatelské požadavky mají pracoviště splňovat. Prostor pro soustředěnou práci i sdílení poznatků, konzultace, diskuze.

• (Opakovaně) zdůrazňovaná potřeba úložných prostor - skříní a polic.

• Snaha vedení katedry připravit prostředí tak, aby ještě více odpovídalo “komunitnímu charakteru” celého výzkumného týmu Katedry řídící techniky. Má to být přátelské pracovní prostředí. Přátelské, ale zároveň pracovní - tedy přátelské pro soustředěné společné přemýšlení i pro samostatnou tvůrčí práci. Má to být prostředí, ve kterém není na obtíž trávit dlouhé dny a večery prací a studiem. Prostředí, které se společnému úsilí týmu stane solidní oporou.

‍

Nakonec nejen pro nás architekty ale jistě i pro investora - jde o vnímání odpovědnosti a závazku ve vztahu ke stavbě, ve které se interier nachází. Budova je přes všechny tříštivé zásahy během let používání krásná a působivá. Její velkorysé měřítko má sílu pojmout i ty méně zdařilé intervence. Naší snahou bylo přitakat klasicistní velkorysosti stavby - dále netříštit, pokusit se dnešním tektonickým slovníkem vyprávět příběh klasicistních vědeckých pracovišť. Interiery, které se stavbě podřídí a zároveň budou sloužit svému účelu.

Schodišťová věž je prvním ze stavebních zásahů vedoucích k naplnění koncepce školního areálu na Zborovském náměstí, ve kterém sídlí pardubická Křesťanská ZŠ a MŠ Noe. V současnosti bude věž plnit funkci hlavní vertikální komunikace školy, propojení školy se dvorem a hřištěm a zároveň jde o požární únikovou cestu pro evakuaci. Do budoucna, až bude přistavěna vstupní hala a nový blok šaten, se bude věží do školy i vstupovat. Věž nyní přesahuje stávající budovu o jedno podlaží a je tak připravena pro napojení zamýšlené nástavby čtvrtého podlaží školy s odbornými učebnami.

Od začátku jsme si kladli otázku, jak udělat hlavní školní schodiště, které bude zapamatovatelné, reprezentativní, velkorysé a zároveň splní požadavky dané přísnými požárně-bezpečnostními normami, požadavky na bezbariérové řešení i na minimalizaci investičních nákladů. Vzhledem k tomu, že investor je nezisková organizace, museli jsme původní představu z architektonické studie a výběrového řízení na dodavatele před realizací upravit tak, abychom snížili investici o téměř 20%. To bylo v mnoha ohledech rozhodující pro výsledný standard stavby.

K interiéru schodišťové věže jsme rozhodli přistoupit jako k materiálové koláži, která přiznává konstrukční řešení — zdiva a betonových konstrukcí v jejich běžné stavební “ne-interierové” hrubosti. S interiérovou přesností koláž doplňují sádrokartonové obklady ostění oken a dveří i zámečnické prvky. Potkávají se tu červené keramické cihly, přiznané betonové prvky schodišťových ramen, stropů, věnců a nadpraží oken, sádrokartony natírané světle modře, šedé podlahy opatřené epoxidovým nátěrem — vše doplněné probíhající bílou linkou v místech, která se budou nejvíce špinit a kde je možné nátěr pravidelně obnovovat. Tmavé jsou pak vložené zábradelní trubky, okna a dveře. Snažili jsme se vytvořit nesterilní, hravě komponovaný prostor, který bude působit přátelsky, aniž by byl ozdoben dětskou tvorbou. Pro tu je místo v jiných částech školy — věž musí být striktně prostá jakýchkoliv hořlavých prvků a úprav stěžujících jak orientaci unikajících, tak zasahujících hasičů.

Prostor schodiště je prosvětlen velkorysými severními okny, směrem k jihu z mezipodest jsou pak dvojice menších čtvercových oken, které jsou odděleny probíhajícím betonovým věncem. Menší formáty jsou zvoleny z důvodu eliminace přehřívání interiéru věže. Věž je vizuálně propojena se školní chodbou v prvním podlaží skrze interiérová okna. Ze školní chodby je tak výhled přímo na vstupní podestu.

Provádění hrubých stavebních konstrukcí tak, aby mohli být v interiéru přiznány — zejména kombinace keramického zdiva, které pro pohledové zdění není primárně určeno a betonových konstrukcí — vyžadovalo trpělivost, opatrnost a profesionálnost všech, kteří se stavby účastnili. Všem, kteří se za firmu Chládek & Tintěra, a.s. pohybovali na stavbě i jejím dodavatelům patří velké díky i uznání —bez nich by se nepodařilo stavbu do takovéto podoby dotáhnout.

Katalog dobré reklamní praxe a Broumovské standardy jsou ke stažení na webových stránkách města Broumov.

‍

Katalog dobré reklamní praxe má přinést inspiraci, přehledné informace a rovné podmínky všem, kteří chtějí označit provozovnu ve městě nebo umístit ve veřejném prostoru reklamu.

V části 1 je řešeno označení provozoven ve městě. Klademe si za cíl najít rozumný kompromis mezi požadavky na ochranu kulturního dědictví a kultivaci veřejného prostoru a udržitelností provozu obchodů a služeb v historickém jádru, jež jsou pro jeho život klíčové. Pestrý a fungující městský prostor je prioritou a tento názorný katalog má za cíl být jednou z cest, jak podnikání podpořit — v rámci doporučovaných variant se snažíme reflektovat i finanční náročnost, a zejména doporučení střídmosti označení provozoven jde touto cestou.

Záměrně v katalogu neuvádíme špatné příklady z Broumova. Katalog nemá sloužit k lynči provozovatelů obchodů a služeb ve městě, jejichž označení není provedené vkusně, ale jako inspirace a vizuální zobrazení pravidel pro ty, kteří plánují označení provozoven měnit. Změna bude postupná, ale věříme, že katalog pomůže časem agresivní reklamu ve městě eliminovat.

Dobré a špatné příklady uvedené v katalogu jsou zejména ze Znojma, které už přes 10 let pravidla regulace reklamy ve městě uplatňuje a v historickém centru města je to znát. Další příklady jsou z Kutné hory, podobné Broumovu měřítkem domů v centru, a dále v menší míře z Tábora, Kolína, Prahy, Dolní Čermné a Kouřimi.

Část 2 se týká venkovní reklamy. Veřejný prostor města — obzvlášť v památkově chráněném středu města, nemá být obětován ve prospěch soukromé agresivní reklamy. Prostoru pro reklamu dnes zbývá dost např. “online”. Mimo výjimek, jimiž je označení provozoven (viz část 1 katalogu) a prezentaci místních spolků, organizací, kulturních, společenských, vzdělávacích a sportovních událostí je reklama ve městě výrazně omezena.

Doporučené příklady a pravidla nikdy nemohou postihnout všechny situace.

Cílem tohoto katalogu je pokusit se rozkrýt a popsat, jaká pravidla mohou vzhled provozoven ve městě výrazně zlepšit. Cílem není zabránit obyvatelům Broumova v samostatném přemýšlení a v tom, aby se na dotváření centra města mohli podílet — naopak, katalog má inspirovat. Cílem zcela jistě není vyloučit tvůrčí umělecká řešení, která nelze paušalizovat ani předvídat. Je tedy samozřejmě možné použít individuální řešení, které v určitých ohledech jde proti uvedeným pravidlům, nicméně musí jít o velmi kvalitní návrh s jasným konceptem a jeho užití musí být náležitě obhájeno.

V principu by to nemělo být řešení příliš výrazné, které přebije své okolí. Pokud se bude jednat o výjimečné řešení, mělo by na něm dojít k vícestranné jednoznačné shodě.

Návrh uspořádání hřbitova

Při opakovaném procházení týneckého hřbitova jsme se rozhodli navrhnout jeho rozvoj ve směru, který naznačujeme v úvodní anotaci. Hřbitov není tak rozlehlý, aby se smuteční síň umístěná v jeho středu pohledově neuplatňovala ze všech míst, což by - domníváme se - neprospělo. Stávající umístění síně nám připadá v mnoha ohledech správné, kompozičně i uživatelsky.

Rozvoj hřbitova směrem do navazujícího lesa vnímáme jako skvělou příležitost. Chtěli bychom nabídnout možnost volnějšího obsazení hřbitova v jeho zadní části a jeho skutečné prolínání s lesem. Samozřejmě rozumíme nutnosti oplocení. Také v částech hřbitova s rastrem hrobů bychom rádi prověřili možnost umístění alespoň několika solitérních listnatých stromů. Náš návrh úprav hřbitova nabízí možnosti současně oblíbených způsobů pohřbů i pohřbívání. V naší kompozici zahrnujeme všechny už vysazené stromy a až na výjimky nekácíme.

Pro pohřební setkání pod širým nebem vytváříme „lesní síň“ – je to prostor pod širým nebem, palouček jen lehce definovaný listnatými stromy. Ve velké ocelové nebo kamenné míse mohou pozůstalí pustit na vodní hladinu svíčku nebo vyjádřit vzpomínku jiným způsobem. Pohřeb může mít mnoho forem, od úplně neformálního setkání po tradiční obřad nebo bohoslužbu s liturgií.

To, že hřbitov postupně přechází v les, není samoúčelné. Zájem lidí o tradiční hroby dnes klesá. V Evropě, už i v Čechách (například v Praze v Ďáblicích) se objevují lesní hřbitovy, kde přímo v ploše lesa jsou rozptýlené urny a jako vzpomínka jsou umístěny jen malé cedulky - maličké pomníčky se jmény a krátkými vzkazy. Samozřejmě i v této části může být vymezený prostor pro klasické hroby. Míra klasického hřbitova a těchto nových forem pohřbívání je na začátku projektu otevřená - lesní síň bude taková, jak to budou místní lidé cítit. Každopádně ale charakter hřbitova jako prostor více členěný stromy, volně přecházející v les, bude mnohem více oblíbeným a navštěvovaným místem nejen pro pozůstalé.

Rádi bychom také navrhli nové umístění kolumbárií. Jde o úzký lineární přístřešek obklopený lesem. Kolumbária vytváří polo-uzavřené lesní nádvoří. Oblouk cestičky před kolumbárii lemuje dlouhá zídka s vrchní plochou z dřevěných latí - lavice, kde je možné posedět při vzpomínání. Samotná kolumbária budou stát na opěrné zídce, která umožní mírně zvednout terén a vytvořit v prostoru před nimi rovinu (svah o menším spádu).

‍

Smuteční síň a zázemí

Umístění současné síně nám připadá velice vhodné - nevhodný je spíše její výraz, evokující velkou garáž. Když přemýšlíme o stavbě pro pohřeb, rozloučení - tedy o tom, jak mohou architekti sloužit truchlícím lidem, tušíme, že architektonické vyjádření má být pokud možno jemné. Pozůstalí na pohřeb nepřicházejí za senzací, nepřicházejí kvůli skvělé architektuře. Nehledáme tedy žádná velká gesta, žádné rozporuplné motivy, nic záměrně trýznivého, žádný konkrétní figurativní příběh. Na druhou stranu to nemá být stavba triviální, má to být více než utilitární krabice. Hledáme tedy nadčasovou, důstojnou kompozici - proporčně příjemnou, která není módní, ale evokuje v nás představy staveb spjaté s naší společnou kulturní pamětí. Hledáme, jak stavět úsporně, ale zároveň tak, aby vznikla stavba krásná - i po 30 letech používání.

Pracujeme s kompozicí dvou různě velkých sloupových portiků, které podepírají střechy objektů. Obě střechy zároveň leží jednou stranou na hřbitovní zdi, která je propojuje. Je to reminiscence na historické kostelíčky na hradbách nebo stavby, které byly navázány na zdi v krajině. Sloupy jsou jednoduché, mírně konické (typizované sloupy ze sortimentu jihočeské sloupárny Majdalena). Na sloupech jsou jednoduché dřevěné rámy střech, tradičně čepované. Zdivo obou objektů je lícové - vnější vrstva z kvalitních klinkerů, vnitřní strana jen z obyčejných plných cihel - obílených (světle lazurovaných, aby se nešpinil povrch). Kombinací obou typů cihel dosáhneme výrazné úspory (klinkery na obě stavby v celé tloušťce zdí by stály skoro milion korun, takto to bude o 60% méně).

Samotná síň je parafrází kamenné rotundy - v našem případě na půdorysu kapky, v jejímž severním cípu je jediné veliké okno, vpouštějící dovnitř měkké rozptýlené severní světlo. Žádné ostré stíny, žádné oslnění, ale živý, rozechvělý obraz přilehlého lesa. Portikus vybíhá ze síně, tvoří vstupní prostor a po pravé straně vytváří kryté místo ohraničené samotnou síní a koutem hřbitovní zdi - pobytová krytá „loggia“. Předpokládáme, že během větších pohřbů zejména v letním období mohou být všechny dveře do loggie otevřeny. Lidé, kteří se nevejdou dovnitř do síně, se mohou účastnit v tomto prostoru. Také před a po pohřbu bude toto místo útočištěm, částečně ohraničeným prostorem, poskytujícím určitou míru soukromí. Umístění síně je také velice příhodné z hlediska dopravy. Pohřební vozy mohou přijet k severním dveřím vně hřbitova a nemusejí vjíždět do prostoru hřbitova mezi účastníky pohřbu. Těmito dveřmi bude také vynášena po rozloučení rakev. Ostění je u těchto dveří symbolicky obráceno opačně než u ostatních dveří - jsou to dveře, kterými se „odchází“, proto je radius ostění zevnitř - naznačuje směr ven. Ostatní vstupy mají tuto jednoduchou profilaci ostění zvenku - jsou to vstupy, portály.  

Druhým menším objektem je hřbitovní toaleta s krytým vstupem, nástěnkou, lavičkou. Z vnější strany hřbitova tvoří niku pro kontejnery na hřbitovní odpad, aby nemusely stát volně v ploše parkoviště.

úvod - urbanismus

Od prvních úvah o stavbě jsme se zabývali otázkou, jak reagovat na okolí - respektive jestli a jak může být stavba ve stávající situaci nějakým přínosem. Okolní zástavba je nesourodá, ještě větším problémem je ale to, že se dosud vůbec nedaří vytvořit atmosféru místa - vytvořit prostor, který bude mít nějaký konkrétní svébytný charakter - něco, k čemu se bude možné vztáhnout při vzpomínce nebo představě tohoto konkrétního místa. Proto jsme stavbu pojali jako příležitost dát nově vznikajícímu veřejnému prostranství jednu celistvou jasnou hranu - vymezení. Vše také přizpůsobujeme tomu, abychom stávající tramvajové zastávky vtáhli do naší “scény“. Večerní tramvaj zastaví na setmělé zastávce a přímo ze sedadla v ní uvidíme dovnitř do komorně nasvíceného bazénu. Portikus tak není bariérou - stává se rámem živého obrazu. Pracujeme se stavbou, ale pomohou nám i stromy - ne stromy v rastru s pravidelnými odstupy, ale různě velké, intuitivně komponované skupinky, které budou prostor kolem naší stavby rytmizovat a členit, vytvářet průhledy a clonit.

tektonika stavby

Tektonika - řešení fasád a objemů stavby - souvisí s hlavní urbanistickou ideou: vytváříme jednu velkou stavbu. Hlavní vstup a celá strana směrem do vnitřního prostranství s venkovními bazény jsou průhledné. Rastr těchto ploch má klidný výraz, jsou to čtverce - 3 moduly o rozměru 2,5 m. Vstupní tvář stavby jsou dvě horizontální skleněná pole 3x7 čtverců. Naopak “zadní“ strany stavby - jižní a západní, orientované do aleje a do boční ulice, mají charakter souvislých zdí s jednotlivými okny. Všechna okna jsou čtverce různých velikostí nebo horizontální pásy skládající se ze čtverců. Geometrická přísnost kontrastuje s měkkým rozechvělým světem vodní hladiny. Celá fasáda bude obložena hlubokou texturou z předoxidovaného tmavého plechu. Okna jsou rozdělena na velká neotvíravá a menší otvíravá. Nejmenší okna jsou větračky, které mají krycí límec - ochranu proti dešti. Tyto prvky dodávají velké stavbě drobný detail - místa, kde se zachytí pohled pozorovatele.

základní členění objektu - etapizace

Naší jednoznačnou snahou bylo co možná největší zjednodušení etapizace. Zároveň už první etapa musí mít dostatečné rezervy pro bazénové technologie a VZT. Etapizace je nakonec dána přímou linií oddělující etapy výstavby bazénových hal. Domníváme se, že je to nejjednodušší, ekonomicky a z hlediska provádění realizovatelné řešení. Ekonomičnost návrhu, spojující v sobě jednoduchost a kultivovanost řešení, byla jedním z hlavních motivů při komponování celého areálu.Vstupní hala směřuje do nově vytvářeného veřejného prostranství. Halou se přímo prochází do šaten a sprch. Nad nimi jsou tělocvična a posilovna. Na část šaten a sprch navazují bazénové haly.Vzduchotechnika je umístěna nad jižní sníženou částí malých bazénů - její poloha umožňuje přímé napojení hlavních bazénových hal v 1. i 2. etapě. V 1. PP objektu se nachází bazénové technologie, servisní vstupy. Na západní straně je parkování, pro vjezd využívá přirozený sklon terénu.Východní konec 2. etapy tvoří “věž” - dominanta, nakolik to regulace dovoluje. V ní je umístěno wellness a ubytování, obojí se samostatným vstupem. Návštěvníci wellness mohou procházet do prostor hlavního bazénu.

interier

Interier je jednoduchý. Celá stavba má jasnou pevnou kostru, nosné konstrukce jsou v hlavních bazénových halách viditelné. Vstupní prostory - vstupní halu, šatny, sprchy - jsme se pokusili přizpůsobit tomu, že jsou v bližším kontaktu s lidským tělem. Lidé nechodí kolem ostrých rohů, ale směr jejich pohybu je měkce naváděn oblouky. Tyto prostory, stejně jako hlavní bazénové haly, budou mít podlahy a obklady stěn z keramických dlaždic světlé béžové barvy, vhodných formátů a v protiskluzném provedení podle lokální potřeby.Prostor bazénových hal je definován vysokými dřevěnými lepenými vazníky na betonových sloupech.Osvětlení hlavních bazénových hal bude stmívatelné v kombinaci přímého a nepřímého světla, tak aby bylo možné dosáhnout požadované hladiny osvětlení pro různé situace - pro závody (800 luxů), pro večerní plavání jen komorní světlo. Uvažujeme osvětlení pod hladinou - večer by měla svítit vodní hladina a dotvářet tak celkový obraz prostoru.

modrozelená infrastruktura a energetický koncept

Krytý plavecký bazén je v principu energeticky velice náročná stavba. Z konzultací s bazénovými specialisty vzešlo, že především je dobré pokusit se eliminovat nutnost chlazení. Za nejdůležitější z hlediska zacházení s energiemi tedy považujeme vytvořit solidní tepelný štít. Naše střecha je z velké většiny své plochy zelená s extenzivní vegetací. Střecha také má masivní vrstvu tepelné izolace - uvažujeme cca. 80 cm. Voda ze střechy bude akumulována v podzemních nádržích a použita na zálivku vysazené vegetace. Dešťová voda ze zpevněných ploch je naváděna ke stromům, kde se zasakuje přímo u kořenů. Pro stromy jsou vytvořené dostatečné prokořenitelné prostory, které napomáhají k zadržení vody.Dále nám šlo o zásadní omezení jižních prosklených ploch. Žádná vysoká skleněná plocha není na jih. Naše jediná prosklená východní fasáda má pohyblivé exterierové žaluzie - pronikání slunce do interieru je možné plynule řídit. Ostatní velkoplošná zasklení jsou orientovaná přímo na sever - přehřívání interieru tedy nehrozí. Pásová jižní a západní okna budou mít stínící kšilty. Větší okna orientovaná jinam než na sever budou osazena vnějšími pohyblivými žaluziemi.Vytápění uvažujeme jako kombinaci tepelných čerpadel a kogenerační jednotky pravděpodobně na plyn. Kogenerací se podaří vykrýt největší zimní ztráta. Velkou výhodou je, že se získá kromě tepla i potřebná elektrická energie pro řízení všech TZB. Celý koncept bude doplněn střešní solární elektrárnou, která významně přispěje ke zlepšení bilance - převezme řízení všech TZB zejména v letních a přechodných obdobích.

krajinářské řešení

Krajinářské řešení reaguje na okolí stavby a na její velkorysou hmotu. Jde především o výsadbu listnatých stromů. Nově definovaná prostranství i ulice nejsou lemovány stromy v pravidelných rastrech, ale jsou záměrně komponovány intuitivně umisťovanými skupinkami stromů - maličkými hájky. Krajinářské řešení také uvažuje s etapizací. Na ploše výstavby druhé etapy stavby bude dočasný (sukcesní) park s přírodním dětským hřištěm, navazující na již určenou síť pěších cest. Část tohoto parku nemusí stavbě ustoupit. Proto, až bude dostavěna východní “věž“, bude od začátku své existence vystupovat ze vzrostlého městského lesa.Na prostranství před vstup do bazénu umísťujeme vodotrysk ovládaný čidly na pohyb. Je to vodní hra - voda začne proudit, až když se někdo přiblíží. Čím více lidí přijde k vodotrysku, tím silnější bude proud vody. Pokud bude chtít jeden člověk aktivovat všechna čidla najednou, musí vodotrysk oběhnout. Doufáme, že se tato fontána stane oblíbeným místem setkání místních dětí.

grafické řešení

Grafické řešení se v rámci soutěžní studie omezuje na svítící logo - neonový nápis umístěný ve vstupním portiku. Toto logo svým stylem přitakává jednoduchému klidnému neomodernímu výrazu celé stavby.

Základní východiska návrhu 

Zkrácení doby výjezdu ze stanice při zásahu na minimum je jedno ze základních východisek, které formovaly návrh — výběr pozemku strategicky přímo u silnice I/14 a urbanistické i provozní uspořádání nové stanice stavějící do „čela” garáž s vraty, umožňující přímý a nejkratší výjezd na veřejnou komunikaci.

Dalším východiskem bylo snížit výšku budovy při zachování výhod patrového objektu, kdy v přízemí je technické zázemí v potřebné návaznosti na garáž a v patře pobytový prostor a kanceláře, spojené s garáží skluzem po tyči. Nová stanice se nachází v blízkosti zástavby individuálních rodinných domů, které jsou určující pro urbanistické měřítko místa — řešení s administrativní a pobytovou částí nad garážemi jsme tedyvzhledem k narůstající výšce objektu v tomto případě nepovažovali za vhodné.

‍

Urbanistické členění areálu

Hasičskou stanici, umisťujeme do severovýchodního rohuřešeného území. Garáž je orientována přímo k silnici I/14, s výjezdem z obou stran (přímo do ulice, ale i dodvora stanice). Technicko-administrativní část uzavírá dvůr po východní hraně avyužívá terénního rozdílu na pozemku. První podlaží (technické zázemí) je zestrany dvora zapuštěné v terénu, druhé podlaží pak má výstup přímo na terén dosportovně-společenské části pozemku s terasou, víceúčelovým hřištěm, cvičnouvěží pro požární sport s běžeckou dráhou a lezeckou stěnou. Z jižní strany jedvůr uzavřen víceúčelovým hřištěm na opěrné stěně, ve které jsou umístěnysklady PHM, nádrž, čerpací stanice, odstavná plocha pro kola a motocykly.

‍

Architektonické řešení

Konstrukční a architektonické řešení pracuje s materiály a řešeními podobnými jako výstavba průmyslových objektů — přiznané materiály ve své podstatě, včetně železobetonové primární konstrukce, přiznané vedení sítí a technologií a hasičská technika, která se tak za prosklenými vraty stává tváří nové stanice.
Vzhled a tvarové řešení vychází přímo z vnitřního provozu, provozní schéma je při pohledu na stavbu snadno čitelné.Celá stavba je vzhledově propojená v jeden celek výraznou tmavou římsou ploché střechy, která může být pojatá jako zelená extenzivní, což výrazně zlepší její funkci tepelného štítu a zlepší vsakovací poměry. Střecha má velké přesahy,interiér tak bude přirozeně stíněn proti přehřívání a zároveň tak bude velká garáž chráněna před hnaným deštěm i při otevřených vratech. Z terénu stavba vyrůstá ve formě vnějších betonových zdí — jsou to jen vnější krusty, za nimiž je klasický odvětrávaný izolační obvodový plášť. Pásová okna umožňují vyskládat vnitřní prostory jakýmkoliv způsobem.

‍

intro

Při dokončení této studie si nemůžeme nevzpomenout na naši první návštěvu Žichlínku. Pracovali jsme tenkrát pro obec na malé územní studii. Přijeli jsme vlakem z Olomouce a pan starosta nás vozil svým maličkým zeleným autíčkem. Po prohlídce samotné lokality nám nabídl, “že nám Žichlínek ukáže”. Dodnes máme před očima ten obraz semknutých dvorů - statků ve volné zvlněné krajině. Obec a okolí se prolínají pozvolna. Průhledy jsou určeny skupinkami stromů - nádhera kulturní krajiny. Vedení obce se ukázalo být výjimečným stavebníkem. Záleželo jim na udržení genia loci, na dotváření krajiny a obce, na tom, co obyvatelům předají - více než na rychlém zisku. S radostí jsme potom přijali výzvu, abychom zpracovali studii mateřské školky. Bylo nám jasné, že kromě dobrého provozního schematu bude právě to, jak školka zapadne do tkáně obce, jednou z hlavních priorit. Školka nemá být v obci “cizincem”.

‍

architektonická forma stavby

Je to tedy školka - architektonickou formou žichlínecký statek s vnitřním dvorem. Směrem ven se stavba tváří jako zděný dům s okny. Naopak dovnitř je fasáda prosklená - prostory vnitřní chodby a tříd jsou pohledově propojeny s dvorkem. Celá stavba je korunována figurou sedlové střechy. Podobně jako tomu bývalo u klasických vesnických domů, dáváme i my této stavbě tvář, obličej - komponovaný hlavní dominantní štít, který je orientovaný směrem k příchozím - “vpředu”. Naopak zadní část je na první pohled tektonicky méně výrazná. Doufáme, že stavba se za pár let stane tak přirozenou součástí místa, že nebude poznat, jak je stará.

‍

vnitřní dispozice

Jednoduchý jednotrakt s vnitřní chodbou - parafrází klášterního ambitu, dispozice je celkově jednoduchá, podobná historickým klášterům nebo školám. Z chodby - ambitu je tradičně výhled do (rajského) dvora - v tomto případě ale bude klidným prostorem k meditaci zaměstnanců až pozdě odpoledne po odchodu dětí. Během doby, kdy budou děti ve školce, bude dvůr sloužit k dovádění - vybíjení přebytků energie, které je tak potřebné v přestávkách mezi soustředěnou činností ve třídách. V letním období budou dvorek, přilehlá vnější třída a hlavní učebny jedním kontinuálním mikrosvětem, od okolí odděleným “tlustou” obvodovou zdí s komponovanými výhledy. Dvorek na zadní straně přímo navazuje na zahradu školky.

‍

interier tříd školky

Naší snahou bylo vytvořit interier, který působí nenápadně, jednoduše, přátelsky. Není sám o sobě výrazný, nepoutá pozornost. Pozornost má být soustředěna na děti, případně na jejich výtvory, které se jistě brzy stanou výtvarnými barevnými akcenty jinak jednoduchých prostorů. Architektura je pozadím pro děti, učitele, hračky, vybavení a díla dětí. Snažíme se používat funkční materiály, které mají přiměřenou životnost a kvalitní souhrn vlastností. Podlaha je kaučuk (na rozdíl od PVC) zdravý materiál, který má na rozdíl od dlažby nízkou tepelnou odnímavost a lepší akustický útlum, je téměř beze spar, dobře se čistí. Stěny budou kombinace obkladu z biodesky nebo korkového lina, převážně ale bílá omítka. V umývárnách používáme obyčejný keramický obklad. Velká část stropů má akustický obklad z dřevěných vláken, který nemá žádný výrazný rastr a působí pohledově měkce. Velká část vybavení tříd budou truhlářské vestavby “na míru”.

Ulice V Kopečku a Malé náměstí jsou jednou ze vstupních bran do historického centra města Broumov. Jedná se o důležité spojnice s autobusovým a vlakovým nádražím a přístupové cesty z jižní části města. Zároveň jsou jsou situované ve svahu a překonávají výškový rozdíl mezi historickým městem na ostrohu nad řekou Stěnavou a Poříčím — spodní částí města. Ulice V Kopečku bývala, jak ukazují historické fotografie, lemována domy z obou stran. V současnosti je podél ulice parková úprava, nicméně považujeme za přirozené, aby místo bylo někdy v budoucnu znovu kvalitně zastavěno. Navržené řešení by to mělo případně v budoucnu umožnit. Ulice V Kopečku je koncipována jako pěší zóna s vyloučením automobilového provozu. Malé náměstí —jedno ze tří v centru je dnes spíše “zbylou” plochou s trávníčky a stříhanými lipami, které jsou disproporční ve vztahu k zástavbě na náměstí. Kašna i socha sv. Floriána se v ploše ztrácí a lavičky u kašny nelákají k posezení. Navrhujeme dlážděnou plochu okolo kašny se stromy doplněnou trvalkovým záhonem.

Kompletní územní studie je ke stažení na webu Města Broumov.

Kulturní památka

Původně renesanční kostel, postupně dostavovaný. Tradičně po staletí vrstvená sakrální stavba - ve Střední Evropě v dobrém slova smyslu nic výjimečného, tradiční duchovní domov místní komunity. Moment rozhodnutí - je možné pokračovat? Ke stávajícím vrstvám něco přidat, reflektovat v přístavbě potřeby současného života farnosti? Místo zakonzervování kostela jako hotového artefaktu, je  i dnes možné přidat něco v takové kvalitě, že to stávající stavbu nezkazí ale zhodnotí pro příští generaci?

Spolu s farností se domníváme, že Kostel tu skutečně zůstane, jen pokud bude dále žít. Máme naději, že přístavba se stane nástrojem k tomu, že začnou přicházet i další lidé, kteří by jinak třeba nepřišli. Jakkoliv je námjasné, že stavba zůstává “jen” stavbou, že je jen pozadím na kterém se odehráváto zásadní - duchovní a to nelze nahradit prostředím. Přejeme si, aby sepřístavbou kostel stal více uživatelsky přátelským, nabídl trochu pohodlí - bude možné uvařit tu čaj, bude možné přebalit tu miminko, bude možné zůstat po mši ještě chvíli k osobnímu rozhovoru v kruhu přátel. Má ale zůstat zachováno i stávající důležité. Kostel - jeho hlavní loď bude nadále místem bohoslužby -tady se lidé setkávají s Božím Slovem, to setkání je proměňuje. To, co se děje v přístavbě je těsně druhotné - setkáváme se spolu navzájem. Obojí spolu úzce souvisí a projevuje se to i v architektonické formě.

Přístavba se stává novým sekulárním vstupem do sakrální stavby. Její Poloha a nasměrování k Rohlickému sídlišti jsou záměrné. Otevřená náruč kostela, někteří možná poprvé vejdou jen do přístavby, než se odváží vejít až do kostela.

Silueta kostela je velice významná v kontextu celých spodních Rochlic, jeho věž Rochlicům “laskavě vládne”, je urbánní kotvou v dálkových pohledech, orientačním bodem, kladnou dominantou v zástavbě. Věž je na tuto velikost kostela hodně vysoká. Nechceme s touto dominantou polemizovat domníváme se, že:

1/ přístavba nemá působit jako rovnocenná část ke stávající lodi- má být na první pohled patrné, že to je přídavek - služebný prostor, který slouží vedlejšímu posvátnému.

2/ osově souměrná figura těžkého zdiva kostelní lodi a věže nemá být přístavbou vyosená. Přístavbou se tedy kostelní loď nestává osově souměrnou.

3/ to, co přidáváme je v určitém smyslu kontrastní:

nízká stavba “nesahající do výše” ke klenbě hlavní lodi a také lehká stavba - dřevěná - vedle původní těžké zděné. I jemná skládaná textura dřevěných fasád přístavby je na první pohled “lehoučká” vedle silných zdí s povrchy hladkých světlých omítek. Těžké, zděné, omítané a vedle toho nově - lehké, dřevěné.

Přístavba zůstává od hlavní lodi oddělená a v kostelní lodi je“naznačena” jen novým vchodem. Hlavní podélná osa kostelní lodi je jasná -člověk po ní od vstupních dveří přichází k oltáři. Vstup z přístavby situujemena příčnou osu kostela - naproti jižnímu přístavku. Přístavbu bereme jako příležitost nově obě osy - podélnou i příčnou do stavby jemně vkreslit a pojmout je jako způsob, jak kostel a přístavbu “myšlenkově sepnout” v jeden celek. Hlavní podélná osa od vstupu vytváří kříž s příčnou osou po které lze projít mezi kostelem a přístavbou. Křížení chceme jemně důstojně propsat do povrchu podlahy - tenký mosazný pásek - jemné paprsky obou hlavních os.Nejzákladnější geometrie stavby se stává viditelnou, nepropojené se propojuje. Příchozí k hlavnímu vstupu uvidí hlavní oltář - jako tomu bylo dříve. Příchozí na vedlejší osu je vítán sochou - obrazem Krista vztahujícího ruce ke člověku.Pro křesťany je Kristus centrální osobností - zde symbolicky stojící na ose vstupu - Kristus zůstává na ose, příchozí musí z osy sejít tedy “sestoupit” aby mohl “vstoupit” dovnitř.

Přístavba s lodí kostela “kontrastuje” již popsaným způsobem -tedy v tom smyslu, že nechce siluetu nijak negativně ovlivnit. Architektonický Výraz přístavby ale zbytečně kontrastní - tedy výrazný být nemá. Proto Používáme tradiční konstrukce, Liberecný kámen a možná až lidové detaily dřevěných fasád. Jediným odkaz na to, že jde o současnou architekturu jsou velké prosklené plochy. Čtvercové okno viditelné z předpolí kostela je pomyslným “okem” přístavby. Jím se přístavba “dívá” k hlavnímu vstupu. Zároveň Je ale důležité, že z této strany není nový vstup, který by stávajícímu hlavnímu mohl konkurovat. Velikost prosklení přístavby byla předmětem několika diskuzí v týmu architektů i s investorem. Je důležité, aby se prostory přístavby daly otevřít ven - vnitřní prostor přístavby za vhodného počasí přechází do bočního nádvoří vedle kostela - obě části vnitřní i vnější jsou propojené třemi velkorysými portály tří vstupů. Na druhé straně v mnoha případech bude potřeba jistá míra intimity vnitřních prostor.  Půjde o to, co se odehrává v rozhovoru mezi těmi, kdo se tu setkají. Proto jsou rohy přístavby pevné neumožňují široké průhledy dovnitř ani ven. Je to místo setkávání, ne kavárna s širokým výhledem do parku.  

Vybavení přístavby má minimální nutnou míru komfortu. Čajová Kuchyňka, dvě toalety z nich jedna pro vozíčkáře, úklidová komora a malý sál pro neformální setkávání a přednášky pro veřejnost, malé společenské akce. Smyslemje, aby farnost lépe mohla sloužit svému okolí. Více se s ním propojit.

‍

Projekt rozpracovává předchozí koncepční schéma areálu základní na Zborovském náměstí v Pardubicích. Cílem projektu je vedle dostaveb nových částí a dispozičních úprav stávajících objektů především propojení areálu v jeden logický, uživatelsky přátelský celek. Na první pohled má být jasné, kde má areál hlavní vstup a jak jsou části areálu členěny. Zejména část stavby orientovaná do Zborovského náměstí — základní škola, má novou jasnou figuru — nástavba 4. patra je vlastně jednou velkorysou římsou, která škole dá v prostoru náměstí a uličního nároží přiměřeně výraznou pozici. Škola se ke Zborovskému Náměstí jednoznačně “hlásí” svým novým velkorysým vstupem — průjezdem do dvora. Navrženy jsou nové vstupní prostory školy — vstupní portikus a hala, šatny a schodišťová věž. Současná tělocvična bude rekonstruována. Novostavba mateřské školy se dvěma třídami se otevírá k západu do zahrady. Figura jednopodlažního objektu je dána dvěma velkorysými světlíky prosvětlujícími jídelní část v každé ze tříd.

Klíčovými podněty pro koncepci domu a jeho umístění byly, výhled, modelace terénu a světové strany. Objekt stavby je z logických důvodů umístěn k severní části pozemku. Je zde ideální nájezd do garáže a dům nezastiňuje vlastní hmotou zahradu. Správným umístěním domu se tak maximalizuje vizuální kontakt s osluněnou zahradou. Členění domu je horizontální, a to z důvodu maximálního prolnutí výhledového horizontu do každodenního bydlení. Této myšlence nahrává samotný sklon terénu. Dům kaskádovitě klesá k jihu. Výškový rozdíl všech kaskád činní 1,4m, což odpovídá zhruba sklonu parcely. Obytná část (obývací prostor a pokoje) je formována hlavními osami (směry) identickými se světovými stranami. Východní část tedy tvoří obytný celek (privátní zóna) pokojů a ložnic. Na jih a západ je potom orientována část obývacího prostoru s pracovnou (tzv. veřejná zóna). Tento komplement je součástí třetí, technické zóny (garáž, sklady,dílna, atd.) která je situovaná podle hranic parcely a tvoří uliční čáru. Nutno podotknout, že část garáže a vstupu do domu bude jediný viditelný prvek ze silnice.

Objekt nemá patro. Jeho nejvyšší bod činí kolem 3,7m. Jedná se o horizontálně pojednanou stavbu. Svoji hmotou tak nevyčnívá do krajiny a naopak podtrhuje její horizontální vnímání. Na parcele je shluk několika vzrostlých stromů, včetně jedné osamocené větší třešně. Je v zájmu investora i návrhu samotného tuto zeleň ponechat a kultivovat. Třešeň hraje v návrhu významnou roli. Je součástí domu. Je středem jeho obytného prostoru a kromě všech esteticko-psychologických výhod, které má pohled do zeleně, tvoří také přirozený slunolam. Vzhledem k přítomnosti velkých stromů a potřebě majitele se zelení nadále obklopovat, lze usuzovat, že dům pohltí krajina, a je zcela možné, že nebude nijak zřetelně z okolí vidět.

motto

jeden noblesní široký portál nového hlavního vstupu školy dvě velkorysé vnitřní haly - šatny a družiny tři velká okna do náměstí z družiny - nízké parapety - niky s výhledem, v nichž se dá sedět propojení se stávající školou v obou patrech účelnost a dobré užitné vlastnosti stavby, historicky kontextuální tektonika Největší výzvou projektu bylo navrhnout stavbu, která se stane partnerem v tektonickém dialogu školy, kostela sv. Petra a Pavla a měšťanských domů a která převezme funkci nového hlavního vstupu do základní školy, a to vše na jednom z nejdůležitějších míst v centru Broumova, na Kostelním náměstí. Má to tedy být stavba, která je kontextuální, krásná, solidní. Do toho všeho zásadně vstupuje požadavek na dodržení investičního limitu 20 milionů korun. Po prohlídce současné stavby na parcele se domníváme, že vzhledem k provozním požadavkům školy by rekonstrukce dobrým řešením nebyla.

Od začátku bylo jasné, že bude potřeba najít stavebně, konstrukčně, typologicky i prostorově nejjednodušší a nejlevnější možné řešení. Naše práce se stala hledáním únosné hrany toho, co bez zásadní újmy odpovídá provozním požadavkům a zároveň se dá vměstnat do jednoduchého půdorysného a konstrukčního schématu.

Vnější tvář stavby tvoří především okna, hrubá strukturovaná omítka a kamenný obklad směrem do náměstí. V těchto prvcích jsme se pokusili dát vážně míněnou odpověď na to, jaká stavba může být novou tváří náměstí, vstoupit do dialogu s kostelem a školou a stát se novým vstupním portálem školy. Tato dostavba se má stávající neorenesanční škole stát plnohodnotnou vstupní bránou. Proto je důležité, aby byla srovnatelně materiálově a kompozičně velkorysá. Zároveň z mnoha důvodů není možné ani vhodné komponovat nový vstup jako tektonickou kopii stávající školy.

‍

Naším základním kompozičním prvkem je les.

Les, jeho vnitřní prostor, jeho hrana, volný prostor, který les svou hranou vytváří.

Také les jako společenství.

V tomto případě nejobecnější metafora společenství Romů.

Nepřítomnost lesa jako metafora nepřítomnosti těch, kdo romský holokaust nepřežili.

Prodejna stavebnin je navržena jako soubor vzájemně navazujících hal, které jsou z vnějšího pohledu vnímány jako jedna hmota. Vstupní část směrem k parkovišti je tvořena mohutnou markýzoua prosklenou fasádní stěnou s průhledem směrem do prodejní části. Haly jsou opláštěny v prodejní části sendvičovým izolačním panelem s horizontálním členěním. Stěna skladové a manipulační části haly je  navržena z pozinkovaného Tahokovu.Stávající ponechaný sklad bude opatřen novou omítkou.

Jedná se o třílodní halu ke které je u štítových stěn na kolmo navržena další hala. Ta navazuje s podélnou osou na stávající halu. Objekty jsou přízemní. Ve vytápěné hale je umístěno na části podlaží mezipatro s kancelářemi a šatnami.

Prodejna je provozně rozdělena  na vytápěnou prodejní halu pro drobný prodej.Dále na nevytápěnou prodejní halu ,,Drive“ určenou pro vjezd vozidel (osobní vozy, osobní vozy s přívěsem, vozidla kategorie M1 – víceúčelová, vozidla kategorie N1). Zbylé tři haly slouží k uskladnění a manipulaci se zbožím.

Objekt má horizontální členění, které je podpořeno horizontálním členěním fasádních panelů. Část objektu skladu má fasádu z Tahokovu.

Barevnost převažuje tmavě šedá až antracitová.Vstupní části, lemování vrat jsou zvýrazněny žlutou barvou.

‍

Nový návrh vychází z původního řešení a principiálně se snaží dodržet atmosféru a ducha doby vzniku bazénu. Do značné míry jde o výtvarné retro řešení. Výraz Vnitřních prostor plaveckého bazénu a celkové působení navrženého interiéru je koncipováno v souladu s exteriérem stavby a především pak ve vztahu ke stávajícímu původnímu, dochovanému řešení interiéru. Je dodržována původní barevnost a jsou opět používány některé původní materiály. Základní barevnost –červená mozaika, bílá keramika a dřevěné obklady( včetně exteriéru) zůstává v novém návrhu zachována.

‍

Byt o rozloze pouhé 82 m² v domě z přelomu 19. a 20. století a naprosto přesně specifikované zadání, popisující téměř každý čtvereční decimetr. Investor chtěl obytný prostor s velkým kuchyňským koutem a jídelní částí, ložnici, dětský pokoj, koupelnu s vanou, dvěma umyvadly a wc, samostatné wc pro návštěvy, samostatnou šatnu, uzavíratelné zádveří a velké množství úložných prostor. Investor, který zároveň má rád dostatek denního světla — z toho vzešla vyjednávání s nastávajícími sousedy ohledně bourání nových oken. Centrem nové dispozice je obytný prostor, který jsme nově propojili s kuchyní. Výškou podhledů jsme oddělili obývací prostor od jídelní a kuchyňské části — ve svislé hraně tohoto rozdílu vznikla vestavěná knihovna. Kout u kamen pojímáme jako hnízdo — čtecí koutek pro dlouhé podzimní a zimní večery.

Základním motivem, ke kterému jsme se během práce vraceli, byla snaha zachovat Vítězné náměstí jako jeden prostor, který lze pohledem obsáhnout. Zároveň jsme usilovali o to, aby se měřítkem věcí nově stal kráčející člověk – aby pro něj bylo příjemné na náměstí pobývat a aby si v něm nepřipadal příliš malý. Prostor náměstí má být především přístupný a prostupný. Kruh, pohyb po kruhu a nově i pobyt v kruhu vnímáme jako součást identity místa. Vzhledem ke značné velikosti náměstí a očekávaným vysokým intenzitám dopravy jsme se rozhodli naplnit jeho prostor několika funkčními prstenci, které ale budou vnímány jako jeden celek: kruhový městský bulvár, mezikruží a společenský střed s kolonádou. Celé soukruží je ukotveno věží zvonice.

‍kruhový městský bulvár

‍Využíváme Engelovu „metropolitní velkorysost“ - náměstí je totiž „veliké“ a prstenec po jeho obvodu se tedy může stát plnohodnotnou městskou třídou. Široké chodníky posílí už dnes úspěšný Engelův parter, artikulovaný mohutnou římsou ve výšce 6m. Bude tu dost místa pro procházení, zastávky MHD, novinové nebo květinové stánky, stojany na kola a další městský mobiliář, podél fasád prostor pro předzahrádky. Chodník je vymezen fasádami domů a na druhé straně tramvajovým pásem. Za ním je cyklostezka a krátkodobé parkování – až potud by měl prostor působit spojitě a bezpečně pro pěší. Hlavní jednosměrnou vozovku se dvěma jízdními pruhy (průběžným a přípojným/odbočným) oddělujeme stromořadím v pásu nízkých stříhaných keřů. V celém prostoru náměstí bude rychlost jízdy omezená na 30km/h – lepší plynulost provozu, nižší hlučnost a příznivější podmínky pro chodce (bezpečnost). Na hlavní pěší ose Dejvická – kampus jsou přechody se semafory, na méně frekventovaných osách jsou místa pro přecházení (s předností pro automobily – rychlost omezena na 30km/h). Na druhé straně vozovky směrem do středu náměstí umisťujeme hlukově izolační pás, nízký val o výšce přibližně 0,5 metru s keříky a popínavými rostlinami. Zásadní je, že obě hrany podél vozovky jsou nízké a nebudou při průhledu náměstím vnímány jako bariéry.

‍mezikruží

‍Místo klidu mezi bulvárem a středovým kruhem. Střídají se tu dlážděné cesty a měkčí štěrkové nebo mlatové plochy. Jsou tu stromy dávající stín, kiosek s posezením, přístřešek exterierové kavárny, veřejné wc. Přemisťujeme sem i pomník legionářů (zůstává v ose ulice Buzulucká). Na části prostoru bude pravidelné tržiště – pokračování tradice trhů mezi náměstím a kampusem. Dále tu může být hřiště pro petanque, stolní tenis, kuželky, kuličky, šachy. Mohou tu stát stoly pro piknik, houpačky, pískoviště, kolotoč, trvalkové záhony a dostatek laviček. Podle toho, které aktivity si lidé oblíbí, se místo může rozvíjet.‍

společenský střed s kolonádou

‍Střed ponecháváme záměrně „prázdný“ - kruhová dlážděná plocha. Výjimku tvoří monumentální pobytové schodiště – vstup do metra, a velká kašna. Zbytek středu, vymezený dvěma půlkruhovými rameny kolonád přerušenými hlavní pěší osou, poskytne mnoho možností ke konání hromadných akcí a událostí, např. koncerty, kluziště, demonstrace, výstavy, vánoční trhy, vánoční strom, cirkus, letní scéna Dejvického divadla. Skrz kolonádu je vidět všemi směry a přes její římsu jsou ze středu kruhu vidět horní části Engelových fasád – jsme uprostřed velkého náměstí.

‍zvonice

‍Městská věž, kampanila se zvonem a hodinami, stojí podél hlavní pěší osy. Její vrchol bude vyhlídkou pro veřejnost, uvnitř bude galerie z vertikálně řazených výstavních síní. Věž ukotví náměstí mezi dominantami celé čtvrti – stavební fakultou a hotelem International. Zvonění denních a nočních dob není jen pro lidi na náměstí, ale také pro všechny v doslechu. Kampanila jim tak bude připomínat, kde jsou – v Dejvicích.

Výraz objektu je strohý, technicistní, odpovídající účelubudovy. Architektonická forma reflektuje účel budovy.  Řešení je patrné z výkresové části.

Architektonicky dominantní je administrativní blok orientovaný paralelně s ulicí Mikoláše Aleše.  Prosklená část fasády, z níž vystupuje zádveří a markýza  zřetelně naznačuje, že se jedná o reprezentativní část budovy. Severní prosklený roh s podsvíceným logem firmy tvoří dvoupodlažní prostor sloužící jako jednací místnost a vzorkovna.  Za prostorem jednací místnosti je úklidová komora a kuchyňka pro účely jednací místností.

Za tímto prostorem je situována vnitřní manipulační plocha kde cirkuluje příjem a výdej zboží.

Při vchodu je pak umístěn blok wc.  

Veškeré příslušenství pro zaměstnance jako jsou sprchy,wc,šatny, denní místnost a 2 kanceláře jsou umístěny v 2NP.  

Hala je obdélníkového půdorysu o rozměrech 48,64m x 98,64m,výška atiky administrativní části je 6,64m, výška atiky snížené části výrobní haly je 5,64m - opláštění je provedeno pomocí horizontálních fasádních panelů tvořící i atiku.

‍

intro

‍Díváme se na fotografickou mapu z roku 1953 — litvínovský hřbitov je tou dobou právě zakládán. Dnešní aleje jsou tehdy cestičky bez stromů, ještě není rozvržen celý dnešní areál. Přibližně od začátku 50. let minulého století tu něco vzniká a roste — už skoro sedmdesát let kontinutity. Hřbitov je dnes zároveň hezkým parkem. Tehdy založený rozvrh alejí se ukázal dobrý a ani dnes není zcela vyčerpán. Domníváme se, že úpravy, které hřbitov potřebuje jsou jen na úrovni zlepšení pochozích povrchů, doplnění drobných tektonických prvků a funkčního zázemí, a dalších úprav — v celkovém kontextu jen velmi drobných. Původní rozvržení alejí a luk s řadami hrobů bychom rádi zachovali a to co přidáváme, je rozvinutím, doplněním i návratem k této původní ideji.

‍vstupní část

‍Navrhujeme zvětšit stávající parkoviště a oddělit ho od hlavní silnice liniovým ostrůvkem. Doplňujeme autobusovou zastávku se stříškou a dvě stání pro autobusy pohřebních hostů. Samotný vstupní portikus ponecháváme a na jeho východním konci přidáváme prodejnu květin se skladem, kamenickou dílničku, bezbarierová wc, kanceláře hřbitova s kuchyňkou, místnost pro ostrahu. Kolumbária přesouváme do nově navržených prostorů, ze vstupního portiku se stane vnější chráněná odpočinková plocha - krytá součást vstupního nádvoří. Stávající smuteční síň navrhujeme zbourat a tím vstupní nádvoří zvětšit. Zároveň tím umožňujeme rozvinout síť hřbitovních cest, které se na tomto nově formulovaném nádvoří sbíhají.

‍nová smuteční síň

‍Po ověření několika variant jsme se rozhodli umístit ji do lesa na východním okraji hřbitova. Prostory využitelné pro pohřbívání zůstávají nezmenšeny, umožňujeme dostavbu kolumbárií na západ od vstupu a především v souvislosti se stavbou nové smuteční síně doplňujeme stávající rozvrh alejí tak, že vstupní nádvoří se dostává do jeho pomyslného centra, v němž se nové a staré cesty setkávají. Východní lesní část, dosud nevyužívaná se stává součástí hřbitova. V ní je nově samotná síň se zázemím a její vstupní nádvoří. Stavba se skládá ze síně samé s vysokým portikem vepředu a nízké stavby zázemí s foyer rovněž se vstupním portikem. Tyto základní části svou kompozicí vymezují hlavní vstupní nádvoří, odkud se zvenku vstupuje.

‍vnitřní dispozice

‍Síni samé dopřáváme dominantní postavení předsazenou polohou i výškou římsy. Letní vchod je z nádvoří přímo do síně. Návštěvníci vcházejí po příčné ose do prostoru mezi katafalk a první řadu — mohou se poklonit u rakve i pozdravit nejbližší pozůstalé a posadit se do řad za ně. Dveře v hlavní ose síně směrem zpět do předního vysokého portiku jsou určeny pro vycházení smutečního průvodu s rakví do prostoru hřbitova nebo jako letní východ návštěvníků i při jiných způsobech pohřbívání. Na severním konci zvýšený objem síně obsahuje dvoupatrový prostor skladů, technické místnosti a strojovny VZT. Vše ostatní je srovnáno v nízkém objektu za nádvořím. Hlavní vchod je přes foyer s přilehlými místnostmi pro pozůstalé a je na hlavní ose, po níž se k síni přichází od vstupního nádvoří hřbitova. Foyer má výhled skrz nízký portikus do nádvoří. Jižně od foyer je místnost pro nejbližší pozůstalé, hygienické zázemí, místnost pro řečníka a malá síň, která může zároveň sloužit pro pohřby s malým počtem účastníků (do deseti lidí). Severní část je provozní — pro veřejnost nepřístupná. Zde se nachází příjem a přípravna rakví pro pohřeb. Rakve jsou mezi přípravnou a smuteční síní dopravovány hydraulickými zdvižemi a podzemním pásovým dopravníkem.

‍sloupové portiky

‍Doufáme, že jsou uspokojivou odpovědí na požadavek výtvarných prvků. Sloupořadí je naším základním tektonickým tématem, které definuje stavbu smuteční síně, vstupní portikus hřbitova (zde jde samozřejmě o stávající stavbu), dvůr pro kolumbária, smuteční místo v lese vzpomínek, autobusovou zastávku i malý pavilonek na severním konci cesty vedoucí po hraně lesa před síní.

‍vnitřní tektonika a materialita smuteční síně

‍Do obvodové skořápky omítané neobílené zdi s vystupujícími pilastry je vložena dřevěná trámová konstrukce, strop, sloupy, ochoz. Osově na sebe skořápka a vnitřní konstrukce navazují. Vnitřní trámy — masivní, rostlé, řezané, kartáčované, přirozené trhliny, žádné lepené lakované exaktní nosníky, ale měkké jehličnaté dřevo s přirozenými vadami, neviditelné tesařské spoje. Nahoře na ochozu dřevěná hrubá podlaha. Hlavní podlaha síně lité teraco. Jediné veliké severní okno s tenkým ocelovým rámem, les je těsně za ním — živý rozechvělý obraz lesa ve smuteční síni, rozptýlené měkké severní světlo.

‍lesní vzpomínkové místo

‍V létě a jindy za vhodného počasí je možné konat pohřební setkání venku v lese. Vytváříme „lesní síň“ — prostor jen lehce definovaný sloupořadím bez střechy. Na konci obřadu je možno zesnulého odnést buď do prostoru hřbitova k pohřbení, nebo ke kremaci otevřenými dveřmi do malé síně, nebo vytvořit místo pro urnu v lese. Lesní vzpomínkové místo je v blízkosti hlavní smuteční síně a může tedy využívat její hygienické zázemí.

‍dvůr kolumbárií

‍Na stávající kolumbária západně od vstupu navazujeme stavbou uzavřeného čtvercového dvora, po obvodu zastřešeného. Obvodový portikus vykračuje z masivní obvodové zdi dřevěnou trámovou konstrukcí dovnitř. Schránky s urnami jsou s výjimkou protilehlých vstupů a vestavěných lavic po celém obvodu. Střed dvora je kvetoucí nesečená louka s jediným stromem. Maličká scenérie - svět sám pro sebe uvnitř již jednou ohrazeného světa za hřbitovní zdí.

‍altánek na konci cesty

‍Kolmo na cestu, po které se přichází od vstupu ke smuteční síni, zřizujeme cestu podél hrany lesa. U jejího severního konce končí i hraniční zeď hřbitova, která se dále podél lesa mění v plot. Kde se setkávají konec zdi a konec cesty, stavíme altánek. Maličký portikus dávající trochu stínu nebo chránící před deštěm, se zády krytými zdí a s výhledem na cestu k síni a dále do hřbitova.

‍epilog

‍Při psaní tohoto textu nemůžeme nemyslet na to, co se v nedalekém okolí hřbitova nedávno stalo. Násilné zmizení starého města Most a okolních vesnic z krajiny a ze života lidí — kvůli uhlí, kvůli penězům. Nejsme staromilci a domníváme se, že staré za určitých podmínek je možné bourat a nahrazovat novým, chápeme i to, že občas je nutné udělat velké strategické rozhodnutí, které se nemůže líbit všem. Nad fotografiemi nedalekého starého Mostu a dokumenty o jeho bourání ale stojíme v údivu a hrůze. Stalo se něco, co se nikdy stát nemělo. Most byl a není. Litvínov totalitní hrůzu přežil jen s „lehkými“ šrámy, stojí totiž blíže okraje uhelné pánve. Při procházení hřbitovem narážíme na pamětní desky se jmény lidí pochovaných původně jinde na Mostecku. Litvínovský hřbitov je tedy částečně také jiřetínský a odjinud. Přáli bychom dnešním obyvatelům Litvínova, aby jim tu jejich hřbitov už zůstal, aby nebyl „přenesen“, aby pro ně nadále byl místem vzpomínek a rozjímání.

Radnice v čele náměstí.

Prostá výrazná figura.

Hrubá omítka a v ní radniční hodiny.

Do náměstí jen jedno veliké okno s balkonem a těžká dřevěná vrata.

Na opačné straně pozemku nad břehem říčky velkorysý sál a jednací místnosti.

Uprostřed mezi oběma stavbami poloveřejný dvůr s velkou starou lípou.

Sál i dvůr vymezeny sloupořadím - stoa, synonymum demokracie.

‍

‍místo

‍Radnice stojí v čele náměstí jako náhrada za stávající dům. Na opačné straně pozemku podél břehu potoka Javorky umisťujeme objekt se sálem a jednacími místnostmi — logické rozdělení na prostory trvale a nárazově využívané. Uprostřed mezi oběma stavbami je dvůr s velkou starou lípou. Spojení mezi oběma stavbami je prostřednictvím spojovací chodby, která zároveň odděluje prostor parkoviště od obecního dvora.

‍figura

‍Bělohradské náměstí je úzké a dlouhé — vlastně prostor podél široké severojižní ulice. Ve svém čele proto potřebuje jednoduchou, klidnou, ale dostatečně silnou figurativní stavbu. Jelikož jde o stavbu veřejnou, měřítko její fasády z náměstí může (má) být o řád vyznamnější než okolní soukromé stavby. Tato tvář radnice má být při pohledu ze středu náměstí snadno čitelná. Je to tedy jednoduchá velká plocha s velkými vstupními vraty, dominantním oknem do kanceláře starosty a velkými radničními hodinami v omítce nad ním.

‍stoa

‍Podél břehu říčky Javorky umisťujeme objekt se společenským sálem a dvěma různě velkými jednacími místnostmi. Jde o prostory, které nejsou trvale vytápěny, ale v zimě kromě doby jednání nebo společenských událostí jen temperovány. To je zvláště výhodné u velkého víceúčelového sálu. Konstrukce stoy je železobetonový skelet, do něhož je vestavěn dřevěný obvodový plášť sálů. Dřevěný strop je podchycen z vrchních betonových nosníků. Všechny společenské prostory mají výhled a výstup na úzkou palubu vysunutou nad břeh Javorky — během jednání ideální místo pro přestávku se šálkem kávy. V létě může být během setkání v sále celá řada dveří nad říčkou otevřená — rovněž směrem do dvora lze podobně otevřít velký sál.

‍dvůr

‍Mezi hlavní kancelářskou budovou radnice a objektem sálů vzniká vnitřní dvůr. Do něj se vstupuje malým nárožním portikem radnice. Dvůr je velkorysým, ale zároveň komorním nástupním prostorem pro sál ve stoe a také slouží jako klidný veřejný prostor chráněný od hluku a průhledů od náměstí. Za vhodného počasí může být dvůr rozšířením víceúčelového sálu — mohou se tu odehrávat například vernisáže a koncerty. Přední část dvora je dlážděná, zadní část kolem stromu je jeden veliký záhon s trvalkami — po celý rok tu něco kvete. Ze severu je dvůr lemován chodbou, kterou jsou radnice se sály propojeny. Konstrukčně jde o dvanáctimetrovou lávku založenou na obou koncích tak, aby nebylo nutné kopat žádné základy v okolí lípy. Voda ze střech této chodby i parkovacích stání za ní je svedena bez okapního žlabu do kačírkového pole kolem lípy, aby střechy pro starý strom nepůsobily jako srážkový stín.

‍vrata

‍Důležitým prvkem stavby jsou vstupní vrata — veliká dřevěná křídla na pivotech osazená v čelním rámu vstupního portiku. Mimo otvírací dobu radnice jsou zavřena — jasný signál všem příchozím, není ani potřeba brát za kliku. Během běžné otvírací doby úřadu je otevřeno levé křídlo vrat — je možné vstoupit do radnice a do dvora. V čase konání akcí pro veřejnost, oficiálních návštěv na radnici, svateb nebo veřejných zasedání zastupitelstva jsou otevřena obě křídla — příchozí jsou vítáni. Součástí vrat jsou malé dveře v jejich levém křídle pro zaměstnance úřadu mimo otvírací dobu, podobně jako u historických palácových a kostelních vrat.

‍vnitřní život radnice

‍Portikem vstoupíme do schodišťové haly s podatelnou, šatnou a hygienickým zázemím. Odtud stoupáme po schodišti do horních pater radnice nebo přicházíme spojovací chodbou do stoy se sály. V horních patrech radnice se nacházejí všechny kanceláře. Vnitřní chodby jsou široké s lavicemi — dostatkem míst pro sezení během čekání. Kanceláře jsou podél chodby propojeny, aby úředníci mohli komunikovat i bez nutnosti neustále vycházet do centrální chodby. Místnost starosty v prvním patře s výhledem do náměstí zahrnuje i malý jednací stůl.

‍náměstí

‍Náměstí jako jednoduchá dlážděná plocha, štípané žulové kostky v řadách kolmo na hlavní silnici. Pro její asfaltovou směs bychom chtěli použít kamenivo, z něhož jsou dlážděny okolní plochy. Část náměstí bezprostředně před radnicí — drobnější mozaika ve směru kolmo od čela radnice. Jediný výrazný prvek v ploše — jednoduchá kamenná mísa. Podél fasády radnice pěší pás vymezený kamennými sloupky. V nejužším místě náměstí umisťujeme dva listnaté (do budoucna dominantní) stromy, které dlouhý prostor celého náměstí rozdělí a z jeho části před radnicí vytvoří obdélný prostor, který už nebude jen „širokou ulicí“.

JakkoliBotanická zahrada Liberec disponuje v ČR nejrozsáhlejším komplexem expozictropické a subtropické flóry v devíti skleníkových pavilonech, potřebovala ve své evoluci avantgardní, pro ostatní botanické zahrady příkladný čin. Proto byl vyprojektován a postaven desátý pavilon, harmonizující vnějškově s ostatními, ale uvnitř představující nečekanou náplň ve formě zcela dominujícího velikého bazénu se speciálním účelem. Ústředním tématem je předvést z velké blízkosti i z nadhledu největší leknínovité rostliny světa – viktorii královskou, viktorii Cruzovu a euryalé vzdornou. (Jediný Jejich list měří kolem 2 m v průměru, což předurčovalo rozměry a tvar bazénu). Této funkci se musela přizpůsobit a podřídit architektura, včetně volby technologie a materiálů, aby byly splněny zvláštní ekologické nároky určených rostlin (zejména na kvalitu a kvantitu světla a extrémně vysoké teploty vody i vzduchu). Z hlediska návštěvnického bylo požadováno světelné vybavení pro noční prohlídky a zajištění bezbariérového prostředí.

 Architektura pavilonu je zcela podřízena specifické funkci a je záměrně odstrojen od zbytečných příkras, jako u stavebfunkcionalistických. Díky tomu má vnitřní prostor včetně samotného uspořádání a využití rostlinných exponátů svéráz (ve srovnání s ostatními expozicemi Botanické zahrady) a skutečně působivý, ba ve skutečných rozměrech ohromující výraz.

Bazén je oproti ploše určené divákům vyvýšený a čelní stranu má řešené pomocí dlouhé skleněné ven vykloněné stěny. Ta nemá za účel průhled do bazénu,ostatně často skalnou vodou plnou planktonu, ale optický klam: Je vyvolándojem, jako by pozorovatel stál přímo vtropickém močálu mezi rostlinami.To je efekt u expozičních bazénů absolutně nový.

Od roku 1970, kdy byl zpracován první generel, byly v prostředí zahrady postupně realizovány nové pavilony a současně rekonstruovány pavilony stávající. Generely byly obnovovány v horizontu 10 let a v 5ti letých intervalech byly pořizovány jejich revize. Tímto systémem byl vytvořen jednotný organický celek dobře komunikující s rozmanitě členěným přírodním prostředím.
Lachtaní nádrž, Ptačí klece, Odpočívadla, Výběh pro opice, Výběh pro žirafy, Jezírko pro plameňáky, Pavilon šelem, Pavilon tropů, Pavilon žiraf a nosorožců

Za doby socialismu v Čechách byl uplatňován nepsaný zákon zákazu stavění sakrálních budov jako soliterních novostaveb. S velkými problémy byla umožněna přístavba modlitebny ke stávajícímu objektu. Za koupi domu v Puchmayerově ulici stálo 15-ti leté úsilí o koupi domu pro účely přístavby. V polovině r.1989 se to podařilo. Stávající objekt v Puchmayerově ulici je postaven v novorenesančním slohu. Je to objekt hmotově výrazně členitý s terasou a věží.

Motiv věže ovlivnil celkovou architektonickou koncepci přístavby areálu modlitebny a dalších prostorů sborového domu Církve Bratrské. Základní myšlenkou architektonické koncepce je jakýsi „rozhovor tří věží“. Tou nejnižší věží se do areálu vstupuje. Prostřední věží proudí světlo do bohoslužebného prostoru se „stolem Páně“ a kazatelnou a třetí věž slouží jako malá meditativní (modlitební) místnost k rozhovorům.

Stávající objekt má restaurovanou klasickou fasádu. Nový objekt přístavby je vytvořen z neomítaných bloků Fan Block. Barevné řešení na sebe navazuje a sjednocuje obě části do jednoho celku a zároveň je rozlišuje.

Konfigurace terénu umožnila netradiční „amfiteatrální“ sezení v hlavním prostoru kaple i malého sálu. Areál propojeného nového i stávajícího objektu obsahuje i řadu dalších prostorů, kluboven, jídelnu se zázemím, 2 služební byty, hostinský pokoj a nezbytné technicko provozní zázemí pro charitativně sociální činnost. Vzhledem k velikosti prostoru a k možnostem zázemí je kaple využívána pro ekumanické akce, koncerty a to nejen vyhraněně duchovní.

‍

2 bytové domy – Tovaryšský vrch – ing. arch. Pavel Vaněček
Polyfunkční dům /obchody, administrativa, byty/Tovaryšský vrch – Heliova – ing. arch. Pavel Vaněček
Obchodní banka a.s. ing. arch. Karel Hubáček, ing. arch. Pavel Vaněček
Základní umělecká škola – Frýdlantská a Heliova – Union arch s.r.o. a ARK spol. s.r.o.
OSSZ – Frýdlantská ing. arch. Pavel Janoušek - ARK spol. s.r.o.

Dům kultury byl realizován v r.1985 jako 1.etapa komplexu, ve kterém v druhé etapě (směrem k ulici Lipové) byl navržen celek 3 kinosálů a ve třetí etapě jako celek obchodních, restauračních, administrativních a rezidenčních bytových ploch (směrem k tř. 1.máje). Ve 2.NP bylo navrženo propojení s foyerem DK, což by výrazně umožnilo zkvalitnit kulturní služby o veškeré druhy restauračních zařízení. Tím by byly urbanisticky a architektonicky dotvořeny prostory navazující na dolní centrum.

Plavecký bazén je realizován na Tržním náměstí v Liberci. V bazénové hale se stupňovitou tribunou pro diváky je situován 8-mi dráhový bazén o rozměrech 21 x 50 m. v čele je umístěna skokanská věž s plošinami 3 a 5 m. Dodatečně zde byl instalován tobogán, výřivky a fitnesscentrum. S hlavním plaveckým bazénem pod tribunou je propojen bazén pro neplavce. K bazénové hale přiléhá prosklenou stěnou kavárna a buffet. V suterénu je umístěna klubovna a technické zázemí bazénu. Komplex je vybaven šatnovými skříňkami.

‍